Zápisky z Holandska 7: O ubytování, restauracích a nákupech a jedné místní specialitě 2.

V restauraci ale můžete narazit i na jiný problém, než je výběr toho správného jídla. A tím je jazyk. Tedy jazyk z pohledu čistě lingvistickém. (pokračování 1. části)

Tedy přesněji angličtina. Víte, ne že by každý Holanďan neuměl anglicky. Jejich odpověď „little bit“ na vaši otázku „Do you speak English?“ vás přivede téměř k šílenství ve chvíli, kdy každý z nich promluví téměř jako anglicky rodilý mluvčí. Ať jste, kde jste, všichni angličtinou vládnou naprosto bezchybně. Jen je zde jeden malý problém, který plyne řekněme ze specifika jazyka holandského.

Holanďan má totiž z našeho pohledu jeden malý komunikační handicap. Nejsem si jist, zda jste někdy slyšeli právě holandštinu, a proto jen stěží přemýšlím, jak popsat základní rys tohoto jazyka, abych zároveň neurazil celou nizozemskou monarchii i s králem Vilémem. Abyste tomu rozuměli, holandština má své speciální holandské "ch", které se vyslovuje jedním pro nás tolik typickým citoslovcem, jakým mluví jedno známé domácí zvíře. A osel to není. A když každý Holanďan vloží to své holandské „ch“ do jinak bezchybné angličtiny, vy dopředu nikým nepoučen o této jazykové zvláštnosti se občas dostanete do situace vpravdě mimořádné.

Je to již více jak deset let, kdy jsem měl možnost poprvé navštívit Holandsko. Byli jsme dva. Já a můj kolega. Do hotelové restaurace jsem přišel o chvíli dřív a s pocitem velké žízně po celém dni stráveném na cestě jsem ihned požádal obsluhu, aby mi přinesli pivo. Slečna servírka však neodešla s objednávkou, jak bych předpokládal, ale s výrazem tázavým v očích pronesla něco jako: „Lachrchrchr?“ Samozřejmě jsem byl zmaten, ale hned mě napadlo, že slečna mi pouze nerozuměla, a z toho pramenil onen zvláštní zvuk. Tak jsem jednoslovně a pomalu zopakoval svůj požadavek: „B-E-E-R.“ Slečna však opět vyslovila ono hrdelní něco, co mě tolik mátlo. Začal jsem jevit známky nervozity a rozhodl se jí vysvětlit a objasnit svůj požadavek co nejvýstižněji s přesvědčením, že proti sobě mám slečnu anglickým jazykem zcela nepolíbenou: „Beer! It´s the most popular drink in the Czech Republic! Yellow liquid! Alcohol drink!“ Slečna se na mě dívala s výrazem mírného zděšení a znovu pronesla, však tentokrát pro mé ucho o poznání jasněji: „Lager?“ Pro neznalé, je to klasický ležák....

O této historce jsem se samozřejmě mému kolegovi, který přišel zanedlouho, nijak nezmínil, ba naopak chtěl jsem na tuto situaci co nejrychleji zapomenout. Když jsme povečeřeli, slečna k nám opět přišla, ale zřejmě poznamenaná přechozím konverzačním fiaskem se mnou, směřovala tentokrát svůj dotaz na mého kolegu. Kolega se však na mě jen bezradně podíval a zeptal se, zda rozumím, na co se nás vlastně ptá. A já, vyčerpán svým jazykovým faux pas, nechtěl jsem ukázat, že této slečně prostě nerozumím zhola nic, ledabyle jsem pronesl: „Jasně, nabízí nám ochutnat nějakou místní specialitu.“ Kolega s pocitem, že je zachráněn řekl tedy jen familiárně „Of course!“ a oba jsme se těšili na to, co nám, cizincům na závěr večera dobrého připraví. Zřejmě nějaký dezert nebo drink tipovali jsme, abychom si tak zkrátili chvíli čekání. Netrvalo dlouho a slečna se k nám opravdu vracela s táckem v ruce. Když jej však položila na stůl, věděl jsem, že je zle. Na úhledném stříbrném tácku pro nás nebyla připravená žádná místní specialita. Ležely na něm hnědé kožené desky a v nich připravený účet za naši večeři. Holt, i taková může být zkušenost s restauracemi v Holandsku.

A jak je to vlastně s cenami v restauracích? Cenová hladina je poměrně široká, jak lze očekávat. Tak například v klasické místní pizzerii lze utratit za večeři pro čtyřčlennou rodinu sotva 60 euro. V místní holandské restauraci jsou ceny výše, počítejte okolo 100 až 150 euro za běžnou rodinnou večeři.

Když budete mít pocit, že je na čase pošetřit pár peněz za posedávání v restauračních zařízeních, není nic jednoduššího, než si zaskočit do jedné z místních samoobsluh. Máte v zásadě na výběr nakoupit si v jedné ze tří hlavních obchodních sítí, nechybí ani pro nás tolik známý Albert. Mimochodem, věděli jste, že je na trhu již více jak sto let? Ceny v obchodech jsou pro nás poměrně příznivé, v kontrastu s cenami v restauracích. Na výběr zde budete mít mimo jiné nepřeberné množství polotovarů z různých mezinárodních kuchyní, včetně té holandské. Když se podíváte, co nakupují sami Holanďané, uvidíte právě plné koše těchto různých polotovarových výrobků. Kvalita není nejhorší, cena příjemná, ale pořád se nezbavíte dojmu, že je to jen náhrada za kvalitní čerstvé jídlo. Ale tak už to u těchto produktů bývá. A ještě malé upozornění. Ve většině těchto samoobsluh nelze platit klasickou platební kartou, kterou si nosíte u sebe v peněžence. Dodnes jsem nepochopil, proč tomu tak je, ale je třeba se s tímto faktem smířit. Ani pět různých platebních karet vás prostě nezachrání od nutnosti placení v hotovosti. Věřte mi, zkoušel jsem to.

V přilehlé části vestibulů těchto samoobsluh pak můžete nakoupit i různé druhy alkoholických nápojů a vína. Zde se jen zmíním o jednom klasicky holandském likéru a tím je genever (jenever) neboli holandský gin. Je to vlastně takový předchůdce všech ginů, jehož hlavním základem je sladový ječmen. Je třeba jej podávat silně přechlazený, takže doporučuji vložit celou láhev do mrazáku vaší lednice.

Ale to nejdůležitější jsem pořád ještě nezmínil. Kde se vlastně  v Holandsku ubytovat? Samozřejmě nabídka je velmi široká, ale já se s vámi podělím o zkušenost, kterou bychom nevyměnili za nic na světě. A tou je ubytování na farmě. Nebojte, není to žádné živočišně naturální vyžití skautského typu. Na farmě se vám dostane maximálního luxusu a komfortu. Je třeba tedy hledat cokoliv, co nese název „hoeve“ a „Bed & Breakfast“. Navíc ceny jsou pro nás opravdu více než dobré, chce se mi říct, že mnohdy přijatelnější než u nás. A chtějte samozřejmě ubytování se snídaní! Není nic lepšího než se nechat hýčkat místním domácím mlékem nebo podmáslím, jogurty, čerstvě připravenou palačinkou, domácími vajíčky, lahodným pečivem, domácí marmeládou, šunkou a samozřejmě holandskou goudou.

A vy to všechno sníte, protože už jen pro ten pocit, že vám někdo jiný tuto snídani připravil, že se o vás někdo stará, to stojí za to. A tu snídani si vychutnáváte venku v místě, kde jen kůň běhá v ohradě, kde místní pes vás přijde každé ráno pozdravit, kde paní domácí na vás vždy zamává na pozdrav s přáním hezkého dne, kde občas slyšíte zpoza všech těch stromů a keřů, které rostou u každé takové farmy, rozvrzané kolo místních obyvatel vesničky, kterak jedou neznámo kam. A i vy jste se najednou na těch pár dnů stali součástí toho jejich světa. Kde nejsou davy turistů lačnící po všech těch úžasně barevných místech doporučovaných všemi průvodci na cesty. Tady jste na místě, kde stojí za to pozorovat a vychutnávat si ten neobyčejně krásný svět obyčejných lidí. Kde v sobotu dopoledne při jedné z vašich cest na kole zastavíte u místní samoobsluhy, kam zřejmě málokdy cizinec zabloudí a vy stojíte ve frontě a pozorujte mladého prodavače, kterak spokojeně a nenuceně konverzuje s místními lidmi a povídá si s nimi o věcech běžných. Když přijdete na řadu, mladík plynule přejde do řeči anglické a i vy si najednou povídáte o věcech běžných a žasnete nad tou všední banalitou, nad mladým prodavačem, který ví, že ho jednoduše baví být prodavačem, nad pohodou obyčejného sobotního dopoledne. A s přáním hezkého dne odcházíte a najednou zjišťujete, že si chcete přivézt domů něco z těch všech místních specialit, které vám zde připravují všichni ti lidé, které potkáváte. Takové malé balíčky, na ochutnávku, napotom. Místní holandskou gastronomii pohody a vlídnosti.

Tak až budete někdy na návštěvě v tom svém Holandsku, zastavte se podívat i do míst, kam cizinec jen tak nezabloudí. A potkávejte místní a dívejte se a bavte se o věcech běžných. A nezapomeňte si vzít domů taky těch pár balíčků jejich místních specialit. Napotom. Najdete je všude. Nic to nestojí a do auta se vlezou.