Zápisky z Holandska 5: Lidé holandští!

Nejen pro Holandsko platí, že země je věrným odrazem člověka. A tak je na čase si něco o místních lidech povědět. 

Těžko vám zde předvedu sofistikovaný sociologicko-behaviorální rozbor společnosti. Jsem osoba ve skrze obyčejná, a tak mě zajímají obyčejné běžné situace, do kterých se obyčejně dostanete, když Holandsko navštívíte. A z těchto obyčejných situací si pak skládáte tu svou vlastní mozaiku, která nikdy nebude kompletní, ale bude právě jen ta vaše, jedinečná a originální. A tak už to s poznáváním nás lidí prostě je.

Nejprve mi dovolte malou téměř encyklopedickou a historickou vsuvku. Něco kolem sedmnácti miliónů lidí žije v Holandsku na ploše menší než Česká republika. Jedná se tak o jeden z nejhustěji osídlený region Evropy. Holandsko je převážně vyznáním církve protestanské, na jihu země se pak setkáte i s vírou katolickou. Což je dáno i jistě vlivem Habsburků, kteří právě na jihu mocensky ovlivňovali dějiny tohoto národa. Vzhledem k tomu, že nejsem žádný odborník na křesťanství a jejich rozdíly, trošku jsem zapátral, co že to ta protestanská víra je a čím se vyznačuje. A našel jsem asi toto: Lidé s vyznáním protestanským neznají odpustky v podobě každonedělních zpovědí. Hříchy se všechny nabalují jeden na druhý, jako koule a na konci času se vše sečte, podtrhne a člověk platí dle míry a povahy skutků hříšných. Je jasné, že to s sebou nese řadu omezení v pozemském životě. Proto se dbá (nebo by se mělo) na život skromný, téměř asketický a také třeba takové vyjádření souhlasu u dohody s protistranou musí být výrazem pevným a neměnným. Protože za vše, co učiníš, budeš následně spravedlivě a po zásluze potrestán.

Popravdě netuším, jak moc jsou tato pravidla platná v dnešní době, po cudnosti a skromnosti místních obyvatel jsem nijak nepátral. Kdo z vás se však například dostal do kontaktu s holandským obchodníkem, jistě mi dá zapravdu, že souhlasné stanovisko u dohody rozhodně není pevné a neměnné a není důvod myslet si, že dohoda je uzavřena. Holanďané jsou opravdu skvělí obchodníci a mnohokrát mě osobně přivedli na pokraj obyčejného šílenství. Ve stavu nepříčetnosti si buďte jisti, že pak odsouhlasíte cokoliv, jen abyste se už konečně mohli posunout dál! Obchod je pak úspěšně uzavřen a vy pouze počítáte ztráty.

A tak spíše než hodnotit míru a kvalitu charakterovou (což jak jste jistě pochopili z předchozího odstavce jsem to osobou přímo zaujatou a rozhodně ne nestrannou), dovolím si krátce pohovořit na téma ženy.

Žena, jak známo je na celém světě a všude bytostí krásnou a inspirativní. A určitě tomu je tak i v Holandsku. Jen s malým dovětkem. Někdy se stává, že tu bezmeznou krásu musíte řekněme o trošku déle hledat. Více pátrat. Že není objevitelná s takovou samozřejmostí, jako například u nás v Čechách, kde jsme zvyklí, že žena je bytostí s krásou téměř nadpozemskou. Víte, možná právě zde u žen se důsledek víry protestanské projevuje asi nejvíce. Ženu v Holandsku lze vidět ve většině případů jako ženu, dbající na krásu ryze přírodní, nefalšovanou a nepokřivenou stylem všech těch trendů z módních časopisů. Ženy zde nemají potřebu utrácet za drahé kadeřníky, drahý make-up a drahé módní oblečení. Vlasy jim stejně rozcuchá všudypřítomný vítr, make-up se stejně smyje v dešti a pak již nějak nemá cenu lámat si ani hlavu nad tím, co si vzít na kolo. Na kole přece nikdo nepojede v šatech od Diora nebo od Armani. Prostě i zde vyhrává skromnost, praktičnost a osobní pohodlí. Jen tak nějak doufám a věřím, že česká návštěvnice si tento jistě bohulibý přístup holandských žen nepřenese právě k nám do České republiky. Radím, držme se zajetých standardů a zvyklostí!

Holanďané jsou rovněž známí svou vášní ke karavanům a kempování vůbec. Stačí vlastnit malý kousek louky a už je z toho prostor pro jejich karavany. Sedí si u svých mobilních příbytků a čtou knihy, grilují, anebo nedělají prostě nic, jen jsou. A to ticho! Karavanový prostor v Holandsku poznáte podle toho, že nic zde není silnější, než ticho. Je to až trošku svíravý pocit, protože když v jednom konci tohoto místa někdo k někomu promluví, na druhém konci zřetelně jiní lidé slyší jejich konverzaci. Ale zde se stejně nemluví, tak je to vlastně jedno. I televize se satelitními programy, kterou mají umístěnou zásadně venku pod svým přístřeškem, sledují se sluchátky na uších.

Holanďané však nesedí jen u svých karavanů. Sedí i na svých lodích, když jedou po kanálech, sedí u svých lodí, když chytají ryby, sedí na svých kolech. Prostě národ holandský vždy, když má volno, tak se v první řadě snaží, aby to volno měl a dá si záležet na tom, aby ho vyplnil tím, že si najde pěkné místo, kde si sedne.

Holandské rodiny jsou mnohočetné. Nejsou zde výjimečné rodiny se třemi, čtyřmi dětmi. A o co více klidní jsou sami dospělí, o to více vše vynahrazují jejich děti. Snad právě jistou nevybouřeností dospěláků sedících u svých karavanů a lodí, snad jen mírou tolerance větší, než na jakou jsme my tady v Čechách zvyklí, mohu pouze konstatovat toto: Mladí Holanďané se s tím prostě nemažou! A tak je dobré připravit se na to, že návštěva místního aquaparku plného rozjařených holandských dětí se pro vás osobně stává bojem o svůj holý život, a zatímco vy jste se jen tak tak dostali z válečné zóny místního brouzdaliště, místní rodiče si opět v poklidu sedí ve stínu slunečníků a vysokých stromů a tiše se baví nad roztomilým dováděním jejich ratolestí. I takoví umí být Holanďané.

Člověk si jaksi nemůže odpustit a vlastně se ani nevyhne u tohoto tématu jistého srovnávání. Tak například v Holandsku mají povolenou rychlost na silnicích 80 kilometrů v hodině, na dálnicích pak 100 kilometrů v hodině. Musím říct, že po prvních dálničních kilometrech se začínáte prát s narůstajícím pocitem frustrace, protože přeci na této nudně rovné silnici by se tak krásně dalo jet dle německých bezlimitních pravidel pro rychlost! Ale vy vidíte, že kupodivu valná většina řidičů tuto otravnost tak nějak akceptuje. A vy, jakožto návštěvník cizího státu přeci nechcete dělat ostudu nám Čechům a pokorně se této rychlosti přizpůsobíte. A zanedlouho zjistíte, že vás tato monotónní rychlost zvláštně uklidňuje, dokonce máte pocit, že si můžete na chvíli zavřít oči a relaxovat, protože se na té jejich nudně rovné dálnici bez děr a výmolů stejně nemůže nic stát. A jak tak jedete, tak sem tam očkem pozorujete ty ostatní polo spící holandské řidiče, ukolébané tou monotónností jejich dálniční sítě a najednou vám na té cestě dojde, že už máte za sebou mnoho kilometrů, že už jste tady více jak týden, ale ještě jste nenarazili na žádné policejní auto! Vždyť vy ani nevíte, jak taková policie v Holandsku vypadá. Jediná vaše zkušenost s holandskou policií byla při cestě na ostrov Texel, kde jen koutkem oka ve zpětném zrcátku vidíte obraz policisty stojícího u motocyklisty, kterak dolévají chudákovi motorkáři benzín. Ono se asi ne nadarmo slýchává od Holanďanů jedna věc. Když se zde zeptáte místních, proč nejedou rychleji, tak ne z důvodu, že dostanou pokutu, ale "protože by se mohlo něco stát". A zřejmě to tak i bude a snad to i ti místní policisté o místních lidech vědí.

A abyste měli moji mozaiku úplně kompletní, nezbývá mi, než se s vámi podělit i o pár zážitků a situací ze světa nakupování.

Je zcela běžné, že při svých toulkách Holandskem na kole narazíte na farmy, které vám budou nabízet své produkty od různého ovoce a zeleniny, až po výborné mléčné produkty v podobě malých dortů a sladkých dezertů. Nezřídka se stane, že přijedete k malému dřevěnému domečku, či stánku vedle cesty, vezmete si láhev podmáslí, kefíru nebo mléka a do předem připravené kasičky vložíte obnos peněz za váš nákup. Tato kasička je samozřejmě otevřená a vy tak máte možnost si v případě potřeby i sami váš obnos rozměnit. Vše je dílem samoobsluhy, bez jakékoliv aktivity nebo kontroly místního farmáře. Prostě jen tak přijedete, vyberete si a zaplatíte. Někdy je u těchto stánků i posezení, abyste si mohli čerstvé produkty vychutnat přímo na místě.

Což o to, řeknete si, pomalu ale jistě se s tímto trendem setkáváme i u nás. A je to dobře! Ale setkali jsme se ještě s něčím, co nám opravdu vyrazilo dech.

Městečko Blokzijl leží poblíž velmi populárního a turisty velmi hojně navštěvovaného místa Giethoorn. Jako mnohé z holandských městeček má malé přístaviště, malebné centrum s restaurací a úzkými uličkami s obchůdky různého zboží. Jeden takový obchůdek je plný sýrů, čokolád, sladkostí a vína a úplně volá po tom vejít dovnitř a něco si zde koupit. Kola jsme tedy odstavili venku před obchodem. Vešli jsme dovnitř a viděli ty krásně naaranžované police se všemi těmi lahůdkami. Jen zde byla taková drobnost, abych nezapomněl... Nikde žádný prodavač. Ten obchod byl úplně prázdný! Vpravo u vchodu ležela kasička s penězi, které zde nechali předešlí návštěvníci tohoto obchodu, terminál na placení kartou a sešitek s tužkou. Vy si zde jednoduše sami vyberete, co si chcete koupit, sami si na terminál naťukáte příslušnou částku a zaplatíte. A je dobré i napsat do seznamu v sešitku, kolik peněz že jste zde utratili, aby majitel tohoto podniku měl rovnou možnost vše sečíst a zjistit, kolik že mu dnes jeho obchůdek vydělal eur.

Popravdě, nevím jak vám, ale tohle nám vyrazilo dech. Ale ta opravdová pointa se skrývá ještě někde jinde. Když jsem se ženy ptal, jak se jí líbilo v tom obchodě, řekla: "Moc jsem z něj neviděla, hlídala jsem venku naše kola". V tu chvíli jsme se na sebe podívali a bylo nám náhle vše jasné. V kontrastu s otevřeným obchodem bez obsluhy se naše počínání začalo jevit vskutku úsměvné. Prostě zvyk je železná košile, marná sláva.

Lidé jsou na světě ve skrze stejní a hlavně dobří. Jen se ještě občas najdou takoví, kteří to tak nějak nepochopili. Takoví, kteří nám to trošičku kazí. Ale je jich opravdu jen pár. Věřte mi. Koneckonců, kdyby ten svět byl ideální, kdyby všichni mohli mít své obchody bez obsluhy, pak by podobně platil onen populární výrok z oblíbeného filmu: „A prodavači nebudou mít co žrát.“

Tak až budete někde poblíž městečka Blokzijl, stavte se do malého krámku na něco dobrého. Věřím, že si zde vyberete a nějaké zboží tam pořád ještě naleznete. Ono totiž, ten můj blog zase tolik lidí v Čechách naštěstí nečte.