Zápisky z Holandska 4: Holandsko, země veřejná!

Když budete v Holandsku pár dnů, narazíte na fenomén, který vám nedá spát: veřejný prostor. Jestli se ptáte, co je na něm zvláštního, stačí se trochu rozhlédnout okolo sebe a zjistíte jistou harmonii míst, kterými procházíte. 

Ulice a náměstí, domy a malé zahrádky. Něco je jinak, ale stále tomu nemůžete přijít na kloub. Po chvíli se vám však stane něco, co nečekáte. Malá nepozornost vás nasměruje z ulice rovnou do předzahrádky malého řadového domku, na níž starší pár zalévá své ohromné hortenzie. V tu chvíli se zastavíte, s omluvou a mírně zmateni hledáte cestu zpět na ulici. Starší muž se ženou se jen usmějí a vám to najednou dojde: Vždyť oni nemají ploty!

Tato zdánlivá drobnost však dává místním lidem možnost, vytvořit si jedinečný prostor založený na důvěře a vzájemném respektu. A to nejen k respektu vůči lidem, ale i k místu samotnému.

Urbanismus a vůbec zodpovědnost k veřejnému prostoru je v místních lidech silně zakořeněná. Toto uvědomění zákonitě plyne z jejich historicky složitého budování vlastního světa. Všechna ta kultivace mokřad a neobyvatelných míst Holanďany naučila, že bez respektu k druhému se jednoduše nebudou schopni na ničem dohodnout. A to se mimo jiné projevilo právě na plánování měst, ulic a vůbec celé země. Když se v Holandsku na chvíli zastavíte a začnete více vnímat místo okolo vás, najednou uvidíte jakousi čistotu toho společného prostoru. Holandsko velmi citlivě řeší otázku výstavby nových domů, ulic i celých čtvrtí. Urbanizační plán zde hraje vždy hlavní roli. Je jen těžko představitelné postavit si v Holandsku dům, který nebude zapadat do celkového konceptu místa. Zapomeňte tak na svůj vysněný zářivě zelený, nebo křiklavě žlutý bungalov. Jen stěží zde budete u své předzahrádky instalovat neprostupný betonový plot. Vše je regulováno v zájmu veřejného pořádku.

V některých městech mají dokonce jakéhosi uličního manažera. Ten je právě zodpovědný za rozvoj a dodržování zásad plánovaného rozvoje své přidělené části. Tento uliční manažer dbá rovněž na rozsah a kvalitu veřejných služeb. Že vám to stále není jasné? Tak například může neprodloužit nájemní smlouvy některým podnikům a službám, které snižují a někdy až destruují kvalitu veřejného života, a naopak se angažuje v doplnění služeb, které místním chybí. Například v hlavním městě, v Amsterdamu tak poměrně úspěšně přetvořili uliční ghetta na oblasti příjemné pro život. Na vše pak dohlíží starosta. Není ale volenou funkcí. Jedná se o klasickou pracovní pozici se standardním výběrovým řízením. Práce starosty je průběžně vyhodnocována a zodpovídá se tak nejen obyvatelům města, ale i svým skutečným nadřízeným.

Zdá se vám to celé až příliš nesvobodné a složité?  Říkáte si, to si nemůžu postavit, co chci já? Zjednodušeně lze říct, nemůžete.  Ale to nejzajímavější je na tom jedna věc. Kupodivu to místním lidem docela vyhovuje.

Pro pochopení celého systému musíte oslovit místní obyvatele. Jednoduše se zeptat. A dostalo se mi v podstatě stále stejných odpovědí: Tradice stylu, útulnost místa, praktičnost k životu. Víte, jejich pohled na své okolí je jednoduše odlišný od pohledu našeho. Odlišný v míře osobní potřeby individualisticky se prezentovat v podobě honosného domu, který spíše než kvalitou architektonickou ční nade všemi rozmáchlým gestem vpravdě maloměšťáckým. (Vzpomínáte na naše „devadesátky“ a neřízenou výstavbu dnes zvanou podnikatelské baroko?) Pro místní není prostor k samotnému žití jen dům samotný. Není to jen oplocená, ohraničená oblast jejich vlastní zahrady, kdy na konci za velkým plotem začíná ten čirý nezájem o věci veřejné. Tak nějak se místní po těch všech staletích složitého budování naučili, že vše, co budují, vše, co staví, je třeba podrobit kritice veřejné. A také kritice historické. Že dům zde bude možná po tři, čtyři generace. A že kolem takového domu projdou za ty celé dekády tisíce a tisíce jiných lidí, v kterých určitě podvědomě zanechá nějaký vjem, dojem, pocit. A v tom jejich případě je důležité, aby to byl pocit útulnosti, harmonie a praktičnosti onoho místa.

Jaký to konzervatismus, můžeme si pomyslet. Ale víte, spíše racionalismus. Osvědčené a léty prověřené se prostě nemá zničit jen pro naše vlastní individuální prezentace osobního úspěchu. A pak, po čertech dobře se v tom člověk cítí!

Holanďané prostě chtějí hezky žít a vědí to. A i v tom se možná ukrývá ten nakažlivý pocit pohody. Pohody z prostého bytí.

Po tom všem, co jsem si vyslechl od místních, jsem se začal více zaměřovat právě na ty detaily, o kterých hovořili. A najednou to máte vše před očima. Tak například téměř zde nenajdete pro nás tak typické obří hypermarkety. Lidé si chodí nakupovat do centra svého města, kde se v postranních uličkách nacházejí nejrůznější obchody, pekařství, kavárny a vůbec všechno, co je potřeba. Procházíte se po cihlové cestě mezi domy a všechny ty krámky a obchůdky vás přímo vybízejí k nakouknutí dovnitř. Přijdete na místní náměstí, jehož součástí bývá často také velké pódium. Veškeré společenské dění se totiž odehrává zde, v centru měst. Tedy opravdové pódium, krásné, kulaté se zábradlím jež zdobí truhlíky květin, na kterém při různých slavnostních příležitostech hraje místní kapela. Lidé sedí na přilehlých zahrádkách restaurací pod korunami velkých platanů, dubů a nevím jakých dalších stromů se prostě jen baví nebo prodávají své domácí nepotřebné věci na jimi tolik oblíbených bleších trzích.

Stačí však kousek popojít a hned ve vedlejší uličce jsou domky  s květinami a s dvojicí vstupních dveří. V prostoru mezi těmito dveřmi bývá často malá lavička. Městské domky jsou většinou velmi úzce svázány s ulicí, takže lavička je vlastně součástí veřejného prostoru, součástí chodníku. Nikomu to ale evidentně nevadí, patrně ani nemají na lavičku žádné povolení k užívání prostoru. Prostě se ulice stává součástí jejich domovů a sousedé tak posedávají venku, pijí kávu a diskutují o takových těch všedních věcech.

Kousek od centra se rozprostírá obydlený prostor řadových i samostatných cihlových domků a uprostřed toho všeho se rozkládá malý park plný stromů a keřů s dětskými prolézačkami a posezením pro kolemjdoucí nebo rodiny s dětmi. A samozřejmě nikdy nesmí chybět větrný mlýn! U každého se můžete zastavit, sesednout z kola a v jeho stínu si užít místní zmrzlinu nebo hned tady ochutnat právě koupenou tu nejlepší goudu, teď a tady, protože ten obchod, kde jste si ji koupili, kousek odsud, tak moc voněl po sýru a mléce!

Na okrajích měst míjíte místní firmy a všemožné výrobny, opravny traktorů a kombajnů až vyjedete na venkov. Venkov, který se stylem moc neliší od poměrů městských. Mezi všemi těmi lány polí můžete zřetelně vidět farmářská a venkovská obydlí. Jsou to malé ostrovy plné stromů, s příjezdovou cestou lemovanou staletým stromořadím, s pečlivě upravenou zahradou plnou hortenzií a jiných keřů a samozřejmě s jejich tak typickými cihlovými domy.

A vy najednou vidíte tu neochvějnou tradici, útulnost a praktičnost. Vše, o čem místní hovořili. Najednou tomu rozumíte. Toto místo vám dá tak rychle zapomenout na starosti všedních dnů.

A je vám dobře.