Zápisky z Holandska 3: Ostrov Ameland - krása severu!

„Zde běh času zůstal kdesi za vámi na březích ostrova Ameland. Tady, uprostřed moře, kde právě stojíte je jen úchvatné a odzbrojující NIC. Ostrov je Země, moře je váš vesmír.“

Před mnoha lety, když jsem poprvé navštívil Julské Alpy, byl jsem ohromen velikostí a majestátností všech těch vrcholů a skalních stěn, které se přede mnou otevřely. Na planině v Lazu jsem stál tiše beze slov a hleděl na tu krásu a velikost, která přesahuje nás a naše životy. O několik let později jsem totéž zažil na místě, které je přesným opakem alpských stěn a srázů. Na ostrově jménem Ameland.

V Holandsku nejsou žádné kopce a to je důvod, proč nestojí za to sem jezdit, slýchávám velmi často. Ano, Holandsko postrádá majestátné vrcholy a výhledy, ze kterých se až tají dech. Ale má něco, co v žádných Alpách nenajdete. Ostrovy. Ty nejznámější jsou na severu Holandska v provincii Friesland. A nejvyhledávanější je právě ostrov Ameland.

Při pohledu na mapu je zajímavé rozložení těchto ostrovů, které připomínají jakoby ochranný val či blok celého holandského severu a chrání tak zemi před divokým Severním mořem. Mezi ostrovy a pevninou se rozkládá Waddenské moře, které má jednu zvláštnost: Wattové pobřeží. Nejde o fyzikální veličinu nýbrž o přírodní úkaz nám spíše neznámý. Vždy za odlivu moře odkryje své dno v takové velikosti, že místní lidé se baví pořádáním pěších přechodů po dně mořském neboli wattech. Zábava to je poměrně adrenalinová a samozřejmě fyzicky náročná. Pokud se vydáte na tuto cestu, máte zhruba pět, šest hodin na to, abyste stihli prchnout před neúprosně se zvedajícím přílivem moře a dostat se z pevninského Holandska na ostrov či opačně z ostrova na pevninu.

Už jen představa samotná tohoto pěšího podniku je pro mě natolik skličující a stresující, že jsme tuto zábavu oželeli, a raději se na ostrov Ameland nechali převézt i s našimi koly místním trajektem. I cesta trajektem zdánlivě nudná je však zábavnější, než by se mohla zdát. Při kávě a občerstvení, které zde můžete zakoupit, máte dost času na pozorování okolí a vy najednou zjistíte, že trajekt projíždí přesně vyznačeným koridorem, míjející mělčiny a vystupující písečné ostrůvky, které jsou všude okolo vás. Myšlenka na poměrně zrádné území vás nutí přemýšlet nad námořním umem samotných Holanďanů, kteří tyto vody brázdí velmi obratně. V minulosti byly dokonce jejich lodě speciálně upraveny právě pro proplouvání přes Waddenské moře. Spodní část lodě byla plochá, aby v případě odlivu mohla dosednout na odkryté dno, kde námořníci počkali na příliv, aby se loď zase zvedla zpět na vodu a mohla odplout neznámo kam. Na ostrov se však dostanete i bez této nucené přestávky,  v poklidu a komfortu, který poskytuje dnešní mezipevninská hromadná doprava.

Po asi hodince jízdy se ocitnete v přístavišti, městečku jménem Nes. Už zde, na tomto místě, na vás dýchne cosi severského. Pár kilometrů od pevniny, pár kilometrů na sever, a přesto vy ucítíte malý dotek Skandinávie, dotek severu. Městečko Nes je centrum ostrova, rušné místo, kde můžete najít celou řadu stylových restaurací, kaváren a hotelů. Domy se svými velkými okny, rozdělenými na malé skleněné vitráže s typicky mírně zakřiveným průhledem, jež jim dodávají tu pravou ostrovní autenticitu a opravdovost. Ale váš cíl je jinde. Váš cíl je na severozápadě ostrova, poblíž majáku, který nese jméno Bornrif. Sedáte na kola a vybíráte si z několika cyklotras, které jsou samozřejmě, jak jinak, posety po celém ostrově tak hustě, až závidíte i samotným Amelanďanům, že tento zvyk z pevniny dorazil i k nim na ostrov. A jelikož zábava zvaná Wattové pobřeží nebyla řádně prozkoumána, vydáte se po jižní straně ostrova, abyste se důkladně a zblízka podívali na tu neobyčejnost a zvláštnost alespoň tak, z bezpečí amelandských břehů a ze sedla vašeho kola.

Od wattových břehů dále do nitra ostrova pak za doprovodu racků míjíte malé farmy a statky, až navštívíte další, o poznání klidnější, starobylé městečko jménem Hollum. Ulice jsou lemovány vzrostlým stromořadím, domy se staletou historií posety okolo hlavní třídy jsou stálou připomínkou posledních zbytků odkazu na ten starý Ameland, na místní lid, jehož spjatost s mořem byla odjakživa tak samozřejmá jako noc a den. Míjíte místní školu, vyjíždíte za město a už se vám otevírá pohled na zdejší dominantu: maják Bornrif. Ano, tady je to místo! Zde u majáku sjedete z pevné cesty na pěšinu mezi písečnými dunami. Ta po chvíli končí, vy odložíte kola a přecházíte přes přírodní písečný val. A za tou nerovností, za dunou, již vytvořila příroda sama, náhle se před vámi odkryje pohled, za kterým i přes tu dálku stojí za to přijet. Majestátní a divoké Severní moře. Zde se vám odkrývá vše, co ostrov dělá ostrovem. Ten až neskutečný prostor, ty obrovské písečné pláže. Tak velké, jak si jen dovedete představit, a snad ještě větší, že i lidé zde stávají se druhem vpravdě opuštěným. Dojdete až ke břehu moře a začnete pomalu brouzdat vodou, která je nečekaně teplá a příjemná. Severní břehy Amelandu se svažují jen pozvolna a vy můžete jít dlouhé desítky a desítky metrů dál, dál a dál se vzdalujete od břehu, abyste opět zvolna vystoupali z vody, jelikož jste na písečném valu, přírodní pískové blokádě ostrova táhnoucí se po celé jeho délce, která je jen taktak schována pod hladinou. Zde můžete pozorovat ty divoké vlny, které jedna za druhou narážejí a rozbíjejí se o tento přesyp, na kterém vy stojíte. Pořád a pořád. Když se však otočíte, spatříte ostrov daleko za vámi. Z dálky ze břehu to vypadá, že doslova chodíte po vodě, jste daleko od všech, lidé na pláži jsou malé nerozeznatelné tečky, tak daleko jste sami uprostřed moře! Sami v Severním moři, obklopeni absolutní prázdnotou. Nejsou zde žádné kopce, žádné skalní stěny, není zde nikdo, kdo by rušil ten zvláštní klid, není tu nic, co by rušilo tu nenapodobitelnou jednotvárnost tohoto místa. Prostor okolo vás je jedno velké nekonečné prázdno, větší, než jste dosud kdy viděli.

Rozhlížíte se okolo sebe a najednou máte pocit, že stojíte až daleko za vlnami, to matoucí zakřivení ostrova na vás působí  v celé své síle. V tu chvíli, v tom pocitu ohromení z místa a prostoru, z té krásy a velikosti, která přesahuje nás a naše životy, v té chvíli zjistíte, že vaše myšlenky zmizely do prázdnoty, která vás obklopuje, někam za horizont moře. Zde již není prostor na velké úvahy, na eseje, na filozofii dávných myslitelů. Zde běh času zůstal kdesi za vámi na březích ostrova Ameland. Zde, uprostřed moře, kde právě stojíte je jen úchvatné a odzbrojující NIC. Ostrov je Země, moře je váš vesmír.

A když píšu, že čas je tady, uprostřed Severního moře jen pojem teoretický, věřte mi, je to tak. Když jsem se vrátil na břeh, zjistil jsem, že se musíme co nejrychleji vrátit, abychom stihli poslední trajekt, který nás odveze zpět na pevninu. Při zpáteční cestě jsme poznali ostrovní zrádnost jízdy na kole, jelikož silný protivítr vám nic nedá zadarmo. Jako by samotný ostrov nechtěl uspěchat ten váš návrat a říká: „Ještě chvíli tu zůstaň, ještě malou chvíli nech myšlenky za zády na pobřeží a uprostřed Severního moře buď jen sám se sebou.“

Pokud budete mít možnost, zůstaňte. Zůstaňte dva, tři dny zde na Amelandu. Zajeďte se podívat na místní divoké nekonečné pláže, do míst, kde můžete pozorovat stáda tuleňů nebo se nechte jen tak na chvíli unášet tou fádně rovnou, a přesto neopakovatelně divokou krajinou severského Amelandu. Krajinou písku a travin, farem a starých městeček. A hlavně krajinou, kde začíná Severní moře a kde běh času a tlukot vašeho srdce na malou chvíli se v jedno spojí.